...blah, blah, blah, you're fat.

Poprvé a pak pořád znovu.

31. srpna 2013 v 1:30 | Bazz |  O Bazz
Je to zvláštní. Nemyslím si, že by anorexie byla nemoc. Není to nemoc, je to styl, životní styl. Každý si to vybírá zcela dobrovolně, a občas to pohltí vaše smysly, ale není to nemoc. Stejně jako mateřství není nemoc, přestože se ženskejm dvěma čárkama na testu pomalu devět měsíců mění mozek v chrastítko.



S nejezením, a věcma okolo, můžete přestat, když chcete. Nikdo vás nemůže donuti, abyste přestali, pokud přestat nechcete, ale z vlastní vůle to vždycky jde. A asi se i dá k tomu nevrátit. Ale vždycky na to budete vzpomínat, a pokud na to budete vzpomínat s láskou, stejně se zase vrátíte. Jako ovečky do chlívku. That's it, kill yourself or get over it.

Takže jsem s tím úspěšně skončila. Úspěšně se zamilovala, úspěšně se vykrmila na úctyhodný číslo (zvážím se ráno), úspěšně si nechala zlomit srdce, hned několikrát, protože proč dělat chybu jednou, když ji můžete udělat pětkrát, abyste se z toho nakonec stejně nepoučili... A úspěšně se vrátila mezi ovečky.
Stejně jako Holly. Naprosto stejně. Občas mi náš svět přijde docela humorný. Chodily jsme do stejný třídy a měly stejný pohled na lidi tam, dokonce měly i stejný problém s jídlem, ale vzhledem k tomu, že jsme tam ani jedna nechodila moc často, jsme nějak neměly čas to o sobě zjistit. Obě jsme ze školy odešly a pak se začaly potkávat.
Občas máme období, kdy jsme třeba měsíc pořád spolu. A pak se rok nevidíme a žijeme paralelně v podstatě stejnej život. Nacházíme osudové osoby, každá jinde, každá jiné, ale ve stejný čas, a ve stejný čas se nám s nimi i rozdělují cesty, abychom se opět mohly sedít a tahat se zároveň ze sraček. A přesně na to je přesně teď čas. Obě jsme bučci a obě nás to sere, takže tak. A už nemáme kvůli komu se tvářit, že dokonalej svět existuje, s kým jíst popkorn večer u filmu a kvůli koho vstávat brzo ráno, abychom zaběhly do pekařství pro čerstvé croissanty k snídani. A ani s kým je pak jíst. Nemáme kvůli koho zapomínat na naši pravou lásku, na hlad.

Navíc jsme s Holly vymyslely (ok, Holly vymyslela) projekt tamagotchi, takže na mě záleží, co ona bude (ne)jíst, na ni záleží co já budu (ne)jíst. Když já měla tamagotchiho, vždycky jsem mu zapomněla dát nažrat.

"Dnes si můžeš dát kafe, a můžeš si do něj dát i mlíčko. Na cukr zapomeň."

Bazz

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dogs-ass dogs-ass | Web | 29. prosince 2013 v 15:43 | Reagovat

vrátíš se?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oh, right, I'm not perfect. Just better than you. Bitch.