...blah, blah, blah, you're fat.

Oh no, not you again.

24. prosince 2012 v 3:57 | Bazz |  O Bazz
Ne. Nebudu říkat, že se vracím. Bylo to tu už několikrát. A přitom jsem doopravdy nikdy neodešla. Je to zvláštní, zase psát ten "návratový" článek. Je to skoro jako bych psala ten úplně první. Na můj úplně první blog. "Ahoj. Budu si říkat XXX, je mi XXX, vážím XXX a měřím XXX. Všechny víme, proč jsem tady, tak už to nebudu dál okecávat." Už ani nevím, jak se vlastně jmenoval. Jak jsem se jmenovala.Tehdy jsem si připadala strašně cool, že mám proana blogísek. Nemyslela jsem to moc vážně. Jo, byla jsem trochu.. Normální? Nebo jak se tomu typu postavy s oblibou říká. Ale neměla jsem s tím výraznější problém. Chtěla jsem být hubená, to jo, ale přemýšlela jsem racionálně, počítání kalorií mi přišlo jako úplně zbytečné a navíc strašně složité a tak. Můžou to být tak tři roky zpátky. Pěkný. Pěkně dlouho se v tom motám. Pár věcí se změnilo. Teď už je pro mě strašně složité ty kalorie nepočítat a racionálně už ohledně své postavy přemýšlet neumím. Co se nezměnilo je typ postavy, který mám. Ne tlustá, tak akorát - říkají. Ale já tlustá jsem, co si budeme nalhávat....


56,6/173 (ale mám radost, že jsem vyrostla!)
- to je docela jiný stav, než na kterém jsme se s Holly domluvily už docela dávno. Nevím, kdy přesně to bylo. Ale přesně vím, o čem jsme se bavily. Mohlo to být třeba čtvrt roku zpátky, nebo tak. "Kolik?" "56" "Ok. tak to dáme na 47, ne?" Ale nic se nezměnilo. Už tak dlouho chodím, a chodím v kruhu. Kompas jsem ztratila už na začátku. Ale pokud chodím v kruhu, musím kolem něj neustále procházet, ne? Tak snad, abych se začla koukat pod nohy a konečně jej našla.

Chci to tady zkusit znova. Uvidíme, jak dlouho mi to zase vydrží. Ale pro tentokrát to zkusím udělat jinak. Nebudu se snažit být už od začátku nejlepší. Nebudu se snažit překonat Borůvku a jiné -pro mne- naprosto dokonalé princezny tady. Budu se snažit jít - nezačít sprintovat hned ze startu. Protože pak mi rychle dojde dech a já se zhroutím do příkopu. Půjdu, a budu kontrolovat každý svůj krok. Ale už se nezastavím, nechám se hecovat každým krokem bez vymknutého kotníku a kdoví, třeba se jednou plynule rozběhu a po čase dosprintuju k cíli. Snad. A nebo taky ne, po týdnu s tím zase skončím a nikdy se nic nezmění. Je to asi realnější. Ale já chci věřit na pohádky. Neberte mi mé iluze, prosím, potřebuju je.

Teď nechci říkat, co jsem doteď jedla. Není to dobrý. Právě proto mám v sobě pět fenolaxů a užívám si pocit hada v břiše. Všechno se kroutí a svíjí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eevee Eevee | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 15:58 | Reagovat

správný přístup zlato :).. a krásné Vánoce :)....

2 mrs--skeleton mrs--skeleton | Web | 24. prosince 2012 v 23:25 | Reagovat

Zvládneš to, drahá :)

...spriatelíš?

3 Deibee Deibee | Web | 27. prosince 2012 v 17:47 | Reagovat

Dost motivující článek, zvládneš to!

4 Avery Avery | Web | 3. ledna 2013 v 16:39 | Reagovat

souhlasím s přístupem. Vím o čem mluvíš, ale je to divné vědět, že dneska jsem psala návratový článek já. Tento týden se rozjíždím. Ale od 7. "sprintuju" nedokázala bych to pomaleji..Bohužel O,o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oh, right, I'm not perfect. Just better than you. Bitch.